Antonín Jungmann

(19. 5. 1775 Hudlice u Berouna – 10. 4. 1854 Praha)

Český lékař, zakladatel moderního evropského porodnictví, překladatel z němčiny a v roce 1839 rektor Univerzity Karlovy.

Ačkoliv zásluhy hudlického rodáka Antonína Jungmanna nejsou o nic menší než jeho slavnějšího bratra Josefa, je jaksi neprávem v jeho stínu. A přitom tento člen rodiny, z jejíž řad vzešlo několik významných osobností českého národního obrození, patří mezi zakladatele moderního evropského porodnictví.

Narodil se 19. května 1775 v onom slavném roubeném domku na hudlické návsi. Podobně jako Josef či další bratr Jan měl i Antonín podle přání zbožných rodičů nastoupit církevní dráhu.
Po dokončení studií v Berouně a na piaristickém gymnáziu v Praze Na Příkopech vstoupil do řádu a pokračoval studiem lékařství.

Po získání lékařského diplomu v roce 1805 nastoupil v Praze Na Františku u milosrdných bratří jako asistent lékařské kliniky. Po šesti letech v roce 1811 byl jmenován profesorem teoretického a praktického porodnictví na pražské lékařské fakultě. Vyučoval nejen nastávající lékaře a ranhojiče, ale i porodní báby. Nepřednášel proto jenom německy, ale i česky. Vědom si toho, že pokrok znamená i výchova dorostu, pilně přednášel a věnoval se rozvoji fakulty. Staral se o to, aby zde vznikla moderní rozsáhlá knihovna. Zásluhou Antonína Jungmanna pražská porodnická škola získala věhlas po celé Evropě.

Vzhledem ke svému vzdělání a šíři zájmů, byl jmenován i historiografem lékařské fakulty. Rozšířil a zvelebil pražskou porodnici. Mimo jiné navrhoval nemocenské pojištění pro nemajetné. Ve školním roce 1838/9 zastával funkci rektora univerzity. Když v roce 1850 přestal přednášet byl Antonín Jungmann za celoživotní zásluhy povýšen do rytířského stavu.

Antonín Jungmann se však nevěnoval jen lékařství, ale byl i zdatným pomocníkem svého bratra Josefa při tvorbě jeho Slovníku, sbíral materiál pro česko-německý slovník, přispěl k vytvoření české odborné lékařské terminologie, psal nejen o porodnictví, ale i veterinářství, antropologii, literatuře a jazycích především sanskrtu. V časopise Krok, do nějž stejně jako do Muzejníku pravidelně přispíval, otiskl známý Rukopis zelenohorský.