Adolf Patera

(27. 7. 1836 Hudlice – 9. 12. 1912 Praha)

Knihovník Národního muzea v Praze, historik, filolog.

V roce 2006 uplynulo 170 let, co se v Hudlicích narodil tento vynikající znalec staré české literatury, jenž zasluhuje vděčné vzpomínky nejen pro velikost životní své práce, ale i pro tragiku svého osudu. Byl přes 40 let úředníkem knihovny Národního musea a na konec jejím ředitelem, a možno říci bez nadsázky, že zvláště nejvzácnější její oddělení, rukopisné, nemělo nikdy správce oddanějšího a nesloužilo svému poslání lépe než za Patery. Zpřístupnil množství z jeho pokladů, ale i jiných památek staročeské literatury pečlivým vydáním, vydal i mnoho z Komenského a Dobrovského.

Vrcholem jeho práce měl být monumentální soupis staročeských rukopisů a památek. Když mu však odchod do výslužby, uspíšený bezohledností jeho nástupce Č. Zíbrta, sliboval uskutečnění velkolepého záměru, Patera byl již téměř slepý. Rukopisy, které studoval s takovou láskou, připravily ho o zrak. Měl nicméně lví podíl na Podlahově katalogu kapitulních rukopisů a zůstavil vůbec, když roku 1912 teprve 66letý zemřel, žeň věru přebohatou. Neposlední zásluhou Paterovou je přispění k odhalení Hankových machinací v musejních rukopisech v roce 1877, které dalo podnět prvním českým učencům A. V. Šemberovi a A. Vaškovi k boji proti nejslavnějším padělkům falsátora RKZ (Spor o rukopisy Královédvorský, RK, a Zelenohorský, RZ, ve zkratce též spor o RKZ, je jedna z nejdůležitějších událostí konce 19. století, kdy pozitivistická věda potřela pravost romantických nacionalistických padělků z počátku 19. století. V rukopisném sporu na sebe Patera upozornil především statí „Glosy a miniatury v Mater verborum“, což byl ve středověku velmi oblíbený a rozšírený latinský slovnik, který v rukopisech obyčejně pricházívá pod jmény „Mater verborum „a „glossae Salomonis“).

Životopis

Absolvent malostranského gymnázia a Filozofické fakulty UK v Praze, obor slovanská filologie. Od r. 1861 knihovník, od r. 1893 ředitel Českého muzea. Od r. 1885 sekretář Matice české. – Podnikl řadu studijních cest po knihovnách a archivech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, Rakousku, Uhrách a Německu. Člen řady učených společností domácích i zahraničních a Svatoboru. Podporoval česko-ruské vědecké styky, činitel Ruského kroužku a Jednoty českoslovanské. V r. 1904 odešel do výslužby. – Historik staročeské literatury. Má velké zásluhy o zpracování rukopisných památek z 13. a 14. století. – Přítel P. I. Čajkovského. Vydavatel staročeských spisů a korespondence J. A. Komenského a J. Dobrovského. Přispíval do Riegrova Slovníku naučného. Překladatel z ruštiny. Autor soupisu rukopisů, zvláště bohemik z několika českých a moravských knihoven.